Někdy mi připadá, jako by jejich alba byla tvořena hlavně pro samotáře/samotářky, jelikož tato hudba silně podporuje představivost. Pokud "rodíte" nějakou myšlenku, většinou je ideální ticho, jak už napsal Arthur Schopenhauer, ale v jejich případě i takováto skvostná melodiemi oděná muzika a k tomu nádherné, zajímavé vokální projevy Lisy Gerrard a Brendna Perryho jsou vstupenkou do světa fantazie nebo přinejmenším filosofických myšlenek. Tato hudba mi činí vše možné - též smutek, ale jimy vyrobený smutek si užívám dosytosti. Nehrozí žádná pořádná "deprase".
