Jsem smířen s tím, že nic famóznější za svůj život nikdyneuvidím. Ruská filmová estetika posílená samotným přístupem Tarkovskéhočiní ze Stalkera nezapomenutelnou epopej. Genialita filmu je tak dosažitelná,přitom tak vzdálená; kopíruje v podstatě Zónu, kam lze utéct a nalézt zázraky,ale je nutné pro to něco udělat - člověk zůstává na vše sám, nikdo mu nepomůže,žádná neviditelná síla ho nepopostrčí. Zóna je jedno z nejmagičtějších míst,kam kdy kterýkoliv režisér své diváky pozval. Zprvu se film zabývá šedinousvěta, poté dává do vztahu hledisko humanisty (Spisovatel), vědce (Profesor) avěřícího (Stalker). Tarkovskij coby odpůrce „trojúhelníku abc" a technikynadržuje Stalkerovi a Profesora nechává za oponou. Klíčové otázky: Smíracionální člověk důvěřovat niterným pocitům? Nezanikla by bez trápení isamotná touha po štěstí? Solonicyn (Spisovatel) a zejména Kajdanovskij(Stalker), toť dva magnety, z nichž nelze spustit oči. Tarkovskij svůjčarokrásný biohazard vystavěl v duchu básně v próze a mně nezbývá než mu zatoto unikátní veledílo, které nesnese srovnání absolutně s ničím, hlubocepoděkovat.
Shadwell
Lepší je hořké štěstí, než nudný život. Silnéfilozofické dílo s mnoha metaforami, které po celou dvouapůlhodinou stopážkřičí na diváka: "Buď mě budeš pozorně sledovat celou dobu a dostaneš všechno nebo se mě pokusíš sledovat jako řadový jednorázový produkt anedostaneš nic." Moře Tarkovského myšlenek na podkladu úžasnědetailistické kamery za podpory minimalistické a mystické hudby mi přivodilonevídaný divácký zážitek a jeden z myšlenkově nejpodnětnějších snímků méhoživota. Tvrdost a síla jsou společníky smrti. Pružnost a slabost jsouprojevem svěžesti bytí. Protože to, co ztvrdlo, nezvítězí.
Novoten
