(ne)SCI-FI pohádka ...:The grass was greener, the light was brighter....

Snímek, který jsem měla tu možnost shlédnout cca před 3 lety, se mi zařezal přímo uprostřed srdce. Není dne, kdy bych tento ruský skvost neopečovávala svou myslí.

163 minut mysteriózní dramatické sci-fizní poetiky od Andreje Tarkovského z roku 1979.

Stalker má moc dovést Vás za štěstím do Komnaty, splnit Vám Vaše nejtajnější přání, pokud však budete následovat jeho kroky a nebudete narušovat Zónu, která od Vás žádá respekt. Otázkou je, co si míníte přát? Bez jaké splněné touhy se neobejdete? Co je nejdůležitější?

Když procházíte Zónou, všechno se náhle začíná probouzet. Jako by si Vás chtěl Vítr osahat, jako by Vám Déšť nabízel osvěžení, Stromy si Vás prohlížejí, Tráva Vás objímá, když se do ní unavení položíte. Pes Vás chrání na cestě za "muškou zlatou", kde se již na Vás připravují Lesti, přeci Vám to štěstí nedarují jen tak zadarmo.

Nebýt Stalkera, nikdy byste se nedostal až do blízkosti Komnaty. Komnata, místo, které vdechne život snu, který se zatím uzavřel hluboko ve Vás. Nesmíte však ublížit svou nerozhodností Stalkerovi. On ve Vás věřil. Zavedl Vás tam, i když za to mohl být potrestaný vězením. Neplivejte na jeho oddanost. Neničte jeho jediný smysl života. ZÓNU. KOMNATU.

Pokud patříte k těm, kteří ještě nedostali možnost tuto zvláštní lahůdku ochutnat, a budete mít šanci si jej pustit, neváhejte ani vteřinu.

Kdo zaváhá - ztvrdne.

Tvrdost a síla jsou společníky smrti. Pružnost a slabost jsou projevem svěžesti bytí. Protože to, co ztvrdlo, nezvítězí. (úryvek z filmu)