Pojem filosofie nebo chcete-li filozofie, vznikl v 6.stol. př. n.l. v Řecku.
Toto slovo pochází z řečtiny : filein - milovat a sofia - moudrost, doslovně tedy láska k moudrosti.
Miltétská škola
Jejím zakladatelem byl
Thales (nejspíš
624 - 545 př.n.l.). Úspěšný obchodník a politik, který též založil starořeckou matematiku a
astronomii. Byl též inženýrem, hydrotechnikem a filosofem.
V Egyptě vyměřoval chrámy a
pyramidy. Studoval rozvodnění Nilu. Zemi si představoval jako disk plovoucí na nekonečné vodě. Vodu
považoval za pralátku. Předpovídal a vykládal zatmění slunce.
Autorem prvního neduchovního
řeckého filosofického díla "O přírodě" byl
Anaximandros (nejspíš 610 - 545 př.n.l.). Zavedl babylónské sluneční hodiny a jako první
nakreslil zeměpisnou mapu. Zem byla prý nejprve v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení dala
vznik živočichům. Ti nejprve žili ve vodě a poté se přesídlili na souši.
Za základ všeho
prohlásil
apeirón (nekonečná a nesmrtelná látka
neustále se pohybující) Z ní vznikají dva protikladné principy - sucho a vlhko, teplo a studeno, z
nichž se vytváří : země, voda, vzduch a oheň.
Jeho žák
Anaximenés (nejspíš 585 - 525 př.n.l.) stanovil místo blíže neurčené pralátky zcela
určitý přírodní živel, vzduch za princip, vše totiž obsahuje a spojuje. Věnoval se výkladu různých
přírodních jevů (zemětřesení, duha)
Názory milétských filosofů jsou prvním pokusem o
vysvětlení světa z něj samého.
